Mercerie Mullot

Ve Francii byli až do konce 70. let „zpěváci fantazie“. Od Jeana Constantina po Bobyho Lapointa měli tito umělci talent a inteligenci, aby dělali svou práci vážně, aniž by se brali vážně. Benoit a Céline Reixovi jsou rozmarní restaurátoři. "Vojenská fantazie", první. V Mercerie Mullot nečekejte sebemenší ústupky v kvalitě nebo čerstvosti produktu, v preciznosti vaření nebo koření. Ve své kapesní restauraci, pár kroků od brasserie-liner na Boulevard du Montparnasse, nabízí Benoit sólistickou a špičkovou kuchyni. Ale když se posadíte za malý bar ve tvaru L, člověk žasne nad řemeslným zpracováním a jednoduchostí filetu z makrely, téměř živého, jen ztuhlého nad plamenem, podávaného s pár novou zeleninou a yuzu-mandarinkovým džusem, Benoit odpoví: úšklebek: „Neboj se. Vše bude zpoplatněno! Kdo říká, že fantazie, říká také část improvizace. Někde musí být mapa. Ale jak se mění každým dnem, podle ročních období, trhu a Benoîtových inspirací, je zcela přirozené nechat věci plynout. Pokud Benoit přejde do degustační nabídky „útočná verze“, budete upozorněni. Se svými copánky Pocahontas, úsměvem na srdci a neustálou pozorností se Céline ujistí, že to, co Benoit uvařil, vám vyhovuje. Vinný lístek je krátký, precizní, kultivovaný. Žádná povinná úcta k velkým etiketám, ani samolibost pro přibližné vinaře. Pár špendlíků z Château Yvonne 2005, Jean-François Ganevat, Thomas Picot, Mathieu Baret, Stephan nebo atomové bomby Stéphana Bernaudeaua. A když skončíte kličkování mezi syrovými, čerstvými a slanými mušlemi, křupavými a měkkými telecími bonbóny, abyste vklouzli do znovu navštíveného gazelího rohu (a již klasického), není neobvyklé, že Benoit na svém malém Marshal speaker, aby poslal Christophe, Lou Reed nebo flamenco kytaru přímo z jejího radostného a bláznivého seznamu skladeb. Otevřete límečky košile. Bratříme se mezi stoly. Kolem procházejí vinaři. Náčelníci, kteří přicházejí jako sousedé nebo kteří hledají azyl. A viděli jsme některé ztracené lidi, jak v neděli kolem 16:00 začali tančit mezi stoly a říkali si, že „měli bychom se snažit být šťastní, už jen proto, abychom šli příkladem“ (Jacques Prévert). Přátelé bistro? Velká restaurace? Už fakt nevíme. Pravděpodobně obojí. Fantazie, jaký krásný projekt!